Pedikúra a její historie

Jako veškeré péče o tělo i pedikúra má svou dávnou tradici. V některých údobích historie vzkvétala, v jiných byla zatlačována. První zmínky o pedikúře se datují několik tisíciletí před Kristem. Ovšem nebyla rozšířená mezi všechen lid, ale byla výsadou pouze určitých vrstev.

Vyšší úrovně nabyla péče o tělo ve starověkém Římě a Řecku. Lázně se staly oblíbeným místem očisty, odpočinku, ale i zábavy. Protože úroveň odívání a hygieny byla v této době nízká, závadná obuv poškozovala anatomický tvar nohy.  Tehdejší lazebníci a ranhojiči věnovali zvýšenou péči nohám, do koupelí přidávali přísady bylin, solí a odvarů.

Teprve na přelomu 19. století se ve Francii, v Německu, začala rozvíjet léčebná péče o lidskou nohu. Ve městech se objevovaly živnosti zabývající se péči o nohy.

Zakladatelem moderní pedikúry je Dr. Scholl, který zavedl a rozšířil pedikérská pracoviště po celém světě. V centrech pracovali vyškolení pedikéři, kteří ovládali péči o nohy po stránce praktické i teoretické.

V době Baťových obchodních domů, došlo i u nás k rozmachu pedikúry. V 70. až 80. letech 20. století se péče o nohy zhoršila. Osvěta byla jen velmi malá, ubylo pracovišť pedikúry. Ke zlepšení došlo po roce 1990. Začaly se zlepšovat podmínky pro zakládání nových pracovišť pedikúry. Založena byla Asociace pedikérů České republiky. Ta na svých sjezdech seznamuje členy s novinkami v péči o nohy, pořádají se rekvalifikační kurzy. Péče o nohy se dostala do popředí zájmu pedikérů a ortopedů.